Insoma
výzkum
sociologický
internetový
mediální
marketingový
o firmě výzkumy referáty články studie knihy tazatelská síť kontaktní info


Odcizování přírodě – důsledek či příčina krize člověka a společnosti

Vitální princip: rozměr individua a rozměr sociální

Člověk je individuální entita a současně je součástí sociálního pole. Rozvoj sociální entity a rozvoj individuality člověka se souběžně podmiňovaly, byly si vzájemně příčinou i důsledkem. Jakýkoliv fenomén lidské civilizace má proto dvě dimenze, individuálně lidskou a sociální. O významu lidské dimenze říká Konrád Lorenz: „Nelze předpovědět, co se z lidstva stane v budoucnosti; určující budou procesy, které se odehrávají výhradně v člověku.“[1] Fenomén odcizování člověka přírodě - vitálnímu principu, má individuálně lidský a sociální rozměr. Chceme-li tento fenomén a související procesy pochopit, musíme zkoumat oba rozměry odcizování.

Základním principem života je zajištění jeho pokračování, tedy reprodukce života, reprodukce člověka a reprodukce přírody. Česká a evropská společnost má s naplňováním tohoto základního principu života problémy. V 21. století počet obyvatel Evropy poklesne[2] a to přitom ještě značnou část nedostatečné reprodukce nebude zajišťovat původní bílé křesťanské obyvatelstvo, ale imigranti.[3] Krizový demografický vývoj je v sociokulturní rovině doplňován svými účinky ideologií multikulturality. Evropské kultury jsou překrývány jednak hamburgrovou americkou masovou kulturou, jednak kulturami imigrantů. Naplňují se tak vize kulturologů z počátku 20. století o zániku západu?[4] Nelze záporný populační přírůstek vnímat jako pomalou kontinuální sebevraždu evropského biosociálního organizmu, jako projev základního odcizení přírodě - vitálnímu principu?

Euroamerická kultura dovedla lidstvo prozatím na vrchol civilizačního vývoje, který vymezuji třemi charakteristikami:

  1. sociální stát, který bude postupně rozpuštěn vlivem sociálně tržních mechanizmů a tlakem globálních zisků;
  2. ponewtonovské paradigma ve vědě, které otevírá prostor k hledání „teorie všeho“, k překonávání rozporu přírodních a společenských věd, k vrácení lidské mysli do zkoumaného jsoucna;
  3. rozvoj a propojení nových informačních a komunikačních technologií a vytvoření infosféry a kyberprostoru jako základny informační společnosti.

Euroamerická kultura přivedla lidstvo na práh digitálního věku, ji samotnou či kultury, které ji tvoří, však charakterizuje řada problémů. Odcizování přírodě, vymírání evropské populace, izolování 2,2 mil. občanů USA ve věznicích[5] a 50% americké populace poznamenané psychiatrickou diagnózou[6]. Samotná euroamerická kultura se navíc čím dál rychleji láme na americkou a evropskou část. To doložil i celoevropský sociologický výzkum Eurobarometr 2003[7], v němž Evropané označili Izrael a USA jako státy, které nejvíce ohrožují lidskou civilizaci. Jestliže euroamerická kultura skutečně získala svou globální pozici díky nejvyšší agresivitě a využívání násilí ve vztazích s jinými státy, jak tvrdí Samuel.P.Huntington[8], potom prolongace tohoto stavu by dříve či později zákonitě vedla k civilizační katastrofě. Je otázkou, jak se s těmito problémy euroamerická společnost vyrovná a jakou bude hrát v budoucnu roli v utvářející se planetární civilizaci.

Charakteristikou našeho vesmíru je jeho neuvěřitelná propojenost a konzistentnost. I ta nejmenší částečka vesmíru je propojena s celým jeho zbytkem, DNA každého člověka v sobě obsahuje historii planetárního života od jeho vzniku.

Všechny náboženské a duchovní systémy lidstva od těch nejjednodušších až po ty nejsofistikovanější se ve své podstatě zabývají jednotou mezi člověkem, přírodou, vesmírem a jsoucnem a usilují o dosažení harmonie mezi vnějším a vnitřním. Náboženské rituály usilují o dosažení jednoty na různých úrovních. Nabízí se paralela s hermetickým axiomem: „Jak dole, tak nahoře“.[9] Jak uvnitř člověka, tak vně člověka. Známé je vyjádření této ideje I.Kantem, který byl fascinován vesmírem v člověku a hvězdným nebem nad námi.

Platí-li tato propojenost ve vesmíru všeobecně a člověk je součástí vesmíru, potom můžeme očekávat permanentní ovlivňování a vyrovnávání se vesmíru uvnitř člověka s vnějším vesmírem. Vývoj a proměny vnitřního vesmíru člověka se dříve či později promítnou do vnějšího vesmíru, přirozeného světa. Narušuje - li člověk své životní prostředí, vnější vesmír, zpětně tím ohrožuje sama sebe, svůj vnitřní vesmír. Přenášení pojmu ekologie na ekologii člověka tak získává konzistenci, protože jednání vůči přírodě odpovídá stavu přírody v člověku. Kácení deštných pralesů v rozsahu znamenajícím jejich likvidaci a další mrzačení přírody provádějí lidé, kteří vnitřně zmrzačeni již jsou.

Součástí přírody je také přirozený časoprostor. Odcizení přírodě a deformace vztahu k přírodě obsahuje proto i deformace přirozeného času a prostoru. Tento proces je podpořen utvářením kyberprostoru s jeho vlastní temporalitou. To má praktické projevy, např. v Indii pracují za 300 dolarů měsíčně experti v noci on-line pro americké firmy.

Vedle individuální dimenze vztahu k přírodě existuje i vztah k přírodě dané společnosti, komunity, pospolitosti. Vztah k přírodě, k vesmíru, k jsoucnu patří k základům každé kultury a je artikulován především v náboženstvích a duchovních systémech. Součástí naší kultury jsou ještě rudimenty pohanského vztahu k přírodě, které se přetransformovaly do křesťanského náboženského systému.

Opouštění tradičního náboženského vztahu ke světu a snaha o racionalitu vedlo k opuštění celostního, holistického pohledu na skutečnost a nahrazení iracionality prvoplánovou racionalitou, která drobila skutečnost na jednotlivé prvky a segmenty. To vedlo k dalšímu narušení vztahu vnitřního a vnějšího vesmíru. Teprve další rozvoj vědy a hlubší racionalita ukázaly na neudržitelnost takovéhoto pohledu na přírodu a na katastrofální důsledky, které vyplynuly z působení na takto chápanou přírodu.

Zvláště v české společnosti se v posledních letech ukazuje další fenomén v reflexi postavení člověka. Jedinci, kteří se deklarují jako liberálové vyzdvihují teze, že:

- jedinec je odpovědný pouze sám za sebe;

- pokud se jedinec prosadí, tak je to pouze díky jeho individuálním schopnostem;

- vzdělání přináší jedinci vyšší zisky, proto by si ho měl financovat pouze on. Jeho vzdělání by neměla financovat společnost prostředky z přerozdělování;

Pozice vyjádřená takovýmito tezemi vypovídá o kognitivní omezenosti a malosti člověka. Velikáni jako I.Newton hovoří, že čeho dosáhli, dosáhli, protože stáli na ramenou obrů. Napříč kulturami, společnostmi a náboženstvími velikost člověka byla vnímána jako přesah jedince přes jeho ego. Postmoderní euroamerické společnosti, a obzvláště české, hrozí reálné nebezpečí primitivní redukce člověka na jeho ego a potlačení jeho sociální dimenze. Vzhledem k tomu, že člověk je současně individualita a součást sociálního pole, znamenalo by to výrazné utlumení lidských a společenských zdrojů a dalšího vývoje.

Po období, kdy se člověk stavěl nad přírodu jako její vládce a způsobil tím možná nevratné přírodní škody planetárního rozsahu, objevuje se období, kdy lidská omezenost a arogance se projevuje ve vytrhování individua ze sociálních souvislostí. Připomíná to, nadčlověka F.Nitchzeho[10], podobně nepochopeného, jako ho nepochopili ideologové fašizmu.

Odcizování přírodě je součástí civilizační krize a souvisí se spirituální krizi a s krizí sociální. Krize ve vztahu člověka k přírodě je vlastně součástí širší duchovní krize člověka. Základem této krize je ztráta reflexe člověka ve spirituálním, přírodním a sociálním kontextu. Vytrhování člověka z přirozených vazeb a souvislostí a jejich nahrazování virtuálním kontextem. Spirituální lze vnímat jako imanenci a transcedenci vitálního. Postmodernímu člověku chybí transcendentní přesah života, smysl překračující každodenní existenci. Euroamerická kultura postrádá vizi. Hamburger, HDP a zisky nikoho nenaplní, dokonce ani ne majitelé ropných společností.

Zvláště adolescentní mládež ve svém „metafyzickém období“ potřebuje ke svému vývoji duchovní zázemí a vizi, dávající životu jedince a společnosti vyšší smysl. Většinová mladá generace však nejen ve svém životě postrádá spiritualitu a společenskou vizi, ale také hlubší prožívání přírody. Nikdy nebyla mladá generace tak hédonistická, pragmatická, materialistická, a odcizená přírodě, ale současně nikdy mladá generace tak neusilovala o únik z reality světa, v němž tento hédonismus a materialismus naplňuje. Mládež se tak vzdaluje nejen přírodě, ale také tzv. druhé přírodě vytvořené člověkem. Hlavním směrem úniku jsou virtuální realita v kyberprostoru a pomocí drog změněné stavy vědomí. Do 15 let má již 40% dětí zkušenost s drogou.[11] Nelze také přehlížet neustále narůstající podíl času, který česká populace tráví v hospodách, restauracích a vinárnách při konzumaci alkoholu. Tento vývoj dokládají data z časového snímku populace v letech 2000 a 2005[12] a ilustruje následující graf.

Vedle duchovní krize člověka další vliv na krizi vztahu člověka a vitálního vyplývá z deformací v sociální oblasti. U mladé generace došlo k výrazné devalorizaci sociálních hodnot, přes 50% mladé generace prožívá existencionální úzkost ve vztahu k budoucnosti a polovina mladé generace má strach z nezaměstnanosti[13].

Transgenerační proměna trávení volného času a životního stylu

Při dlouhodobějším výzkumu lze uvedené procesy již pozorovat, měřit a kvantifikovat. Dlouhodobý výzkum volného času a aktivit ve volném čase uvedené vývojové trendy potvrzuje.

Vývoj volnočasových aktivit mládeže,
od roku 1982 do roku 2005, věková skupina 15 - 18 let,
škála 1 - ř, 1 - nikdy, 5 - denně


Prameny: Sak, P., Saková,K. Mládež na křižovatce
Grant Vliv computerizace na edukační procesy a na osobnost člověka v informační společnosti[14]

Graf ukazuje vývoj trávení volného času mládeží ve věku 15 - 18 let pomocí sedmi empirických sociologických výzkumů, které jsem pomocí stejné výzkumné metodiky realizoval v rozpětí 23 let, a zachycují tedy vývoj společnosti v rozsahu větším než jedné generace. Graf ukazuje pouze vybrané aktivity.

Respondent u každé aktivity označoval v jaké frekvenci ji provozuje. 1 – nikdy, 2 – výjimečně, 3 - občas (alespoň 1x měsíčně), 4 – často (alespoň 1x týdně), 5 - pravidelně (denně či téměř denně). Pro každou aktivitu a věkovou skupinu 15 – 18 let byl spočítán index jako průměr. Body odpovídající hodnotě indexu za každý rok, v němž byl proveden výzkum, tvoří křivku, která vypovídá o vývoji dané aktivity. Pro graf byly vybrány tři skupiny aktivity.

Mediální (černá barva): televize, CD, osobní počítač - žlutá
Neutrální (modrá barva): sportování, restaurace, nicnedělání, povídání s přáteli,
Vitální (červená barva): pobyt v přírodě, chov zvířete, práce na zahradě

Právě v polovině sledovaného období se odehrál nástup nových informačních a komunikačních technologií a komerční masové kultury. Žlutá křivka, ilustrující implementaci osobního počítače do života nejmladší skupiny mládeže, vykresluje v české společnosti hranici oddělující minulost od budoucnosti digitálního věku. Digitalizace a nové technologie od devadesátých let nezadržitelně pronikají všemi sférami společnosti a mění život člověka a celé společnosti.

Ve volném čase současné mládeže jsou činnosti spojené s počítačem, spolu se sledováním televize, nejčastějšími aktivitami. Již v roce 2000 trávila česká populace s médii třetinu z doby, kdy nespala a dvě třetiny ze svého disponibilního času (bez času v práci a ve škole). Od roku 2000 dále prudce narůstá čas strávený s počítačem, a ještě rychleji z toho roste čas v kyberprostoru a rozvíjí se nová dimenze lidského jsoucna - virtuální realita.

Prostřednictvím současné a předchozí generace mládeže se realizuje transgenerační proměna etapy, příchod digitálního věku. Radikálnost nástupu PC v aktivitách mládeže tuto skutečnost v grafu ilustrují. Další změny jsou řádové mírnější a realizují se v rámci generace, pobyt v restauracích, vinárnách, hospodách, povídání s přáteli, nicnedělání.

V posledních letech došlo k nárůstu aktivit, které jsou spojené s přírodou, s vitálním principem. Jedná se o chování zvířat, práci na zahradě a mírné zvýšení pobytu v přírodě. Je otázkou, zda se jedná o nahodilý výkyv či o počátek trendu, snad v reakci na extrémní nárůst počítačových technologií.

Pobyt v přírodě a turistika má mimořádně příznivý vliv na psychický a sociální vývoj dětí a mládeže a jeho socializační a preventivní význam z hlediska prevence sociálních deviací, včetně drogové závislosti, nebyl zcela doceněn. V letech 1995-1998 jsem v rámci grantu MV ČR k problematice sociální deviace realizoval rozsáhlý empirický výzkum a na základě dat z tohoto výzkumu jsem zkonstruoval index sociální deviace[15] a hledal korelace s různými sociálními jevy, mimo jiné také s aktivitami ve volném čase. Pobyt v přírodě a turistika ukázaly nejsilnější statisticky významnou nepřímou souvislost se sociální deviací. Opačně lze vyvozovat, že vzhledem k tomu, že člověk je součást přírody, narušení tohoto vztahu znamená narušení jeho bazální existence a otevření osobnosti pro negativní vlivy, včetně otevření se drogám. Podobně je z hlediska drog rizikový fenomén nechtěného dítěte.[16]

Medializace a digitalizace životního stylu a životního pole

Následující graf analyzuje vývoj objemu času věnovaného sledování televize a aktivitám na internetu v letech 1997 a 2005. Jedná se o týdenní respondentem deklarovaný objem času.

Objem času věnovaného týdně sledování televize a internetu
ve vzdělanostních skupinách - 1997, 2000, 2005,
věková skupina 15 - 30 let


S růstem vzdělání v čase klesá objem času věnovaného televizi a roste objem času věnovaného internetu, avšak i u skupiny s nejnižším vzděláním se objem času na internetu za několik let zněkolikanásobil. V roce 2005 skupina s vysokoškolským vzděláním již věnuje zhruba stejný objem času sledování televize jako aktivitám na internetu. Na to, aby lidé s vysokoškolským vzděláním věnovali sledování televize třináct hodin týdně potřebovala česká společnost od počátku vysílání televize kolem 45 let, k dosažení používání internetu stejnou vzdělanostní skupinou ve stejném časovém rozsahu, stačilo české společnosti deset let.

O procesu sycení české populace novými informačními a komunikačními technologiemi v posledních pěti letech vypovídají následující grafy.

K poznání času, který česká populace tráví na internetu byla použita metoda časového snímku. Reprezentativní soubor respondentů týden zaznamenával každou půlhodinu realizovanou aktivitu. Tato technika byla použita v roce 2000 a s odstupem pěti let v roce 2005. Můžeme tedy sledovat stav v roce 2000 a v roce 2005 a pozorovat vývoj v posledních pěti letech, z hlediska rozvoje internetu v české společnosti rozhodujících. Čas na internetu byl kategorizován a v následujícím grafu vidíme populaci rozloženou do skupin s nulovým časem, do 3 hodin týdně na internetu a nad 3 hodiny týdně.

Využívání Internetu ve věkových skupinách
(hodin týdně - časový snímek) 2000 a 2005


Ve sledovaném týdnu použilo internet ve věkové skupině 15 – 25 let v roce 2000 41% respondentů v roce 2005 52%. Za pět let došlo k nárůstu uživatelů internetu o jedenáct procent. Ve věkové skupině 26 – 35 let je nárůst ještě vyšší, o čtrnáct procent. V následných věkových skupinách se jedná o nárůst o 10%; 11% a 8%.

Následný graf zobrazuje četnosti jednotlivých objemových jednotek věnovaných Internetu té části populace, která v týdnu výzkumu byla na Internetu. 1-5 hodin; 6-10 hodin. Do 10 hodin týdně se vejde 80% uživatelů Internetu, ale více než 25 hodin užívá Internet již 6% uživatelů.

To jsou však údaje za celé věkové pásmo. V nejmladší věkové skupině je podíl jedinců mnohonásobně vyšší. Zvyšování počtu uživatelů Internetu bude nyní probíhat jinak a jiným tempem. Inovační potencialita populace je již do značné míry vyčerpána a ke změně bude již převážně docházet v důsledku demografického pohybu. Demografickou pyramidou k vyšším věkovým skupinám se budou posouvat populační ročníky mladé generace počítačově gramotné s přístupem na počítač a na Internet, zatímco z druhého demografického konce odcházejí populační ročníky s nízkým podílem počítačově gramotných jedinců.

Průměrné množství hodin věnovaných týdně Internetu
respondenti, kteří uvedli čas věnovaný Internetu


Významný není pouze objem času s počítačem a na internetu, ale také dynamika jeho zvyšování. Dominantní část volného času tráví lidé s médii, přičemž neustále roste ve struktuře těchto médií podíl nových technologií. Stále více času tráví lidé s médii, stále více potřeb uspokojují prostřednictvím těchto médií a stále více aktivit má mediální a virtuální charakter. Tento proces bude dále urychlen a znásoben digitalizací televize, která bude v řadě funkcí propojovat stále ještě nejvýznamnější médium – televizi, s nejdynamičtěji se rozvíjejícími se médii - osobním počítačem a s internetem. To vše jsou procesy, které objektivně vedou k potlačování významu přírody pro život člověka, k jejímu vytěsňování ze životního stylu a redukci na multimediální virtuální podobu. Předobrazem tohoto vývoje byl panel expertů zabývajících se Internetem k ukončení akce Březen - měsíc internetu v roce 2003. Na dotaz moderátora, co by expert dělal, kdyby mu nešel internet, zda by šel do přírody, expert odpověděl dotazem: „Co to je příroda“? Druhý expert mu odpověděl: „Příroda, to je www. priroda .cz.


Poznámky:
[1] Lorenz, K. Odumírání lidskosti. Praha: Mladá fronta.1997, str. 58

[2] Tkáč, V. Európska populácia na prahu tisícročia. In: RODINA NA PRELOME TISÍCROČIA. Zborník referátov z medzinárodnej vedeckej konferencie, Bratislava. 2005.

[3] Podíl novorozenců, kteří mají zahraniční původ v evropských státech roste a významně ovlivňuje domácí populaci. V roce 2001 byl podíl těchto dětí na celkové populaci v Luxembursku ve výšce 31%, ve Švýčarsku ve výšce 22,4%, v Německé spolkové republice a v Rakousku ve výšce 12,5%, ve Francii 10%, ve Velké Británii 8,3%, ve Fínsku 2,5% a v Polsku ve výšce 2,1%. Tkáč, V. Európska populácia na prahu tisícročia. In: RODINA NA PRELOME TISÍCROČIA. Zborník referátov z medzinárodnej vedeckej konferencie, Bratislava. 2005.

[4] Vize o zániku západu publikoval např. Osvald Spengler.

[5] Karabec Z. K některým problémům sankční politiky. Referát přednesený na Semináři sekce sociální patologie MČSS, Bystřice pod Hostýnem 5.-7.4.2005.

[6] Drtilová, J., Koukolík, F.: Vzpoura deprivantů. Praha, Makropulos 1996.

[7] http://www.integrace.cz/integrace/kalendarium.asp?id=1534

[8] Huntington,P.S. Střet civilizací.Praha 20001.

[9] Nakonečný, M. Smaragová deska Herma Trismegista. Praha:Vodnář. 2004.

[10] Nitzche, F. Tak pravil Zarathustra. Praha.

[11] viz Sak,P., Saková, K. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis. 2004. Saková, K. Mezi abstinencí a závislostí. Referát přednesený na seminář sekce sociální patologie Mládež a revolta. Bystřice pod Hostýnem 7.4.2006

[12] Výzkum časového snímku byl realizován v rámci grantu Vliv computerizace na edukační procesy a na osobnost člověka v informační společnosti“ MPSV ČR.

[13] Sak,P., Saková, K. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis. 2004.

[14] V rámci grantu byl realizován koncem roku 2005 empirický reprezentativní sociologický výzkum technikou standardizovaného rozhovoru na souboru 1818 respondentů.

[15] viz Sak, P. Proměny české mládeže. Praha:Petrklíč. 2000.

[16] viz Sak,P., Saková, K. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis. 2004.

Valid XHTML 1.0!
webdesign&scripts by Scorpi 2001