Insoma
výzkum
sociologický
internetový
mediální
marketingový
o firmě výzkumy referáty články studie knihy tazatelská síť kontaktní info


Osamocení člověka na počátku informační společnost

Mgr.Karolína Saková

Mezinárodní konference „Sociália 2006“, Hradec Králové, 20.-21.10.2006

1. Kategorie osamocení

Člověk je tvor společenský a jednou z jeho dominantních potřeb je potřeba sdružovat se, komunikovat, ujasňovat si svou pozici a smýšlení prostřednictvím interakce s druhými. Míra „společenskosti“ každého člověka je individuální a vyplývá z celkové struktury jeho osobnosti. E. Fromm mluví o otázce společné pro člověka všech věků a kultur: „Jak překonat odloučenost, jak dosáhnout spojení a osvobozující jednoty“.

Je třeba rozlišovat mezi zvolenou samotou a osamocením. Každý člověk má jistou potřebu soukromí, jde o prostor, který je mu dán k dispozici, čas ve kterém si on sám určuje, čím ho naplní. Chápu to jako jakousi dobrovolnou volbu, která není stavem vyplývajícím z donucení. Oproti tomu osamocení, vnímám jako situaci jedince, která je pociťována negativně. Tuto situaci můžeme označovat také jako stav frustrace, či dokonce deprivace. Jde o okamžik, kdy není naplněna potřeba sociability. Toto nenaplnění může být způsobeno jak příčinami subjektivními např. nedostatečné osobní kompetence k navazování mezilidských vztahů, tak příčinami objektivními např. stav nemoci, který upoutá člověka na lůžko.

Ve společenských vědách se již dlouhodobě a opakovaně objevují obavy z odcizujícího působení moderní společnosti vedoucího k vytváření „osamělého davu“, atomizované společnosti.1 Osamocení je mimo jiné spojováno s rozvojem průmyslové společnosti a narušováním lokálních komunit a vazeb. Tyto obavy nabývají dalšího rozměru s rozvojem informačních a komunikačních technologií, které značnou měrou mění komunikační zvyklosti a mají dopad na všechny části společenského systému. Význam těchto obav dokládají výsledky výzkumu. Na otázku, zda se uživatelé internetu domnívají, že rozšíření internetu a zvýšení intenzity jeho využívání přinese do života také něco negativního, největší množství respondentů vidělo toto negativum v izolovanosti. 13% uživatelů internetu se obávalo izolovanosti/osamocení způsobené internetem[1] .

Pocit osamocení je individuální záležitostí každého člověka, vyplývající z jeho konkrétního daného životního osudu. Člověk se v libovolném okamžiku svého života může cítit osamělý. Zároveň je ovšem osamocení závislé na jednotlivých životních fázích člověka. Tento referát si klade za cíl sledovat pocity osamocenosti české populace a popsat především dvě základní skupiny – respondenty, kteří nezažívají pocity osamocení a pak naopak ty respondenty, kteří pocity osamocení zakoušejí pravidelně.

2. Pocity osamocení v české společnosti

Ve výzkumu provedeném v rámci grantu MPSV ČR „Vliv computerizace na edukační procesy a na osobnost člověka “, byla respondentům položena otázka: „Máte někdy pocity deprese či pocity osamění?“ Respondenti se poté vyjadřovali samostatně k depresi a osamění. Na otázku respondenti odpovídali prostřednictvím frekvenční škály.

70% české populace někdy zažívá pocity osamocení. 2% mají pocit samoty pravidelně, naopak výjimečně se s těmito pocity setkává 34% respondentů a 29% nikdy nemá pocity osamocení. Pocity osamocení má větší podíl žen (74%), než mužů (64%) (viz graf č. 1).

GRAF 1: Osamocení v české populaci podle pohlaví a věkových skupin (v %)

Pocity osamocení závisí na rodinném stavu. Mezi respondenty, kteří se cítí nejčastěji sami, je největší podíl vdov/vdovců a rozvedených (viz graf. č. 2). S tímto faktem souvisí i závislost mezi osamocením a počtem členů domácnosti. Největší podíl těch, kteří se cítí nejčastěji sami jsou respondenti, kteří žijí v jednočlenné domácnosti (viz graf č. 3).

GRAF 2: Osamocení v české populaci podle rodinného stavu (v %)



GRAF 3: Osamocení v české populaci podle počtu členů domácnosti (v %)

3. Charakteristika respondentů, kteří se často a pravidelně cítí sami a respondentů, kteří se nikdy necítí sami

Máme-li charakterizovat respondenty, kteří se nikdy necítí sami, jejich hlavní charakteristiky jsou následující: častěji muži, více ženatí/vdané, žijící v obcích pod 2 000 obyvatel, více chodí do kina, na koncerty, častěji chodí na schůzky s partnerem, více se věnují práci s počítačem.

Oproti tomu charakteristické pro lidi, kteří se často a pravidelně cítí osamělí je: častěji ženy, vdovy/vdovci či rozvedení, nezaměstnaní, důchodci, tito lidé mají menší přístup k počítači, elektronické poště a internetu, více čtou knihy a časopisy, sledují více televizi a poslouchají rozhlas, více se věnují odpočinku a nicnedělání, více chovají zvířata, častěji dělají domácí a ruční práce, častěji se účastní náboženského života, méně se věnují mileneckým a sexuálním aktivitám, , více se věnují vedlejší výdělečné činnosti, více se procházejí a toulají, častěji píší dopisy, deníky.

Výše uvedené charakteristiky respondentů, kteří se nikdy necítí osamoceni a naopak respondentů, kteří často pociťují samotu jsou uvedeny bez ohledu na věk. Vzhledem k tomu, že pocity samoty mají nejvýrazněji nejstarší věkové skupiny, tento faktor věku ovlivňuje uvedené charakteristiky. Pro očištění tohoto vlivu jsem vytvořila dvě skupiny na základě věku (20 až 35 let a 54 a více let) a sleduji charakteristiky těchto skupin.

Často a pravidelně se cítí sami (věková skupina 20-35 let)

Vzhledem ke vzdělání je zde nejvyšší podíl (30%) vysokoškolsky vzdělaných, 71% svobodných, 11% z této skupiny je v současnosti nezaměstnaných, méně vlastní pevnou linku, mají větší přístup k mobilnímu telefonu, větší přístup k počítači, e-mailu, internetu, více pracují s počítačem, více čtou, více kouří, pijí alkohol, mají větší zkušenost s drogami.
Těmto respondentům umožňuje internet překonání osamocení, kontakt s druhými lidmi (45%) a dává pocit sounáležitosti (54%), což je výrazně více než u respondentů, kteří nepociťují osamocení.

Často a pravidelně se cítí sami (věková skupina 54 a více let)

Tato skupina je téměř ze tří čtvrtin tvořena ženami, zatímco mladší věková skupina s pocity samoty měla nejvyšší dosažené vzdělání, v této věkové skupině převažuje vyučení a střední odborná škola bez maturity.
V této věkové skupině nepijí respondenti více alkohol a nemají větší zkušenosti s drogami, tak jako ve věkové skupině osamělých 20-35 let. Naopak v této věkové skupině více „občas“ pijí ti, kteří nemají pocity osamocení.

4. Závěr

Ve starších věkových skupinách postupně narůstají pocity osamění. Nejvíce osamělá se cítí nejstarší část české populace.

Zároveň můžeme v české společnosti vymezit další skupinu vzhledem k věku, ve které jsou výraznější pocity osamocení. Jde o skupiny ve věku zhruba mezi 25-30 lety. V této skupině dochází k výrazné změně životního stylu. Po ukončení studií část respondentů vstupuje do manželství a zahajuje svou rodičovskou roli. Zároveň také vstup do zaměstnání vnáší do života další redefinici životního stylu. Tato nová životní fáze často s sebou nese omezení stávajících přátelských vazeb. Pro druhou část této skupiny (svobodnou a nezadanou) znamená tento fakt často omezení dřívějších kontaktů – vazeb, které fungovaly během studia. Skupina osamocených ve věku 25-30 let se tedy ocitá na pomezí dvou dominantních životních fází. Na jednu stranu opustila studentský životní styl a na straně druhé se nezačlenila do rodinného životního stylu. Odkládání manželství a „singles“ jsou často spojováni s dobrovolností a záměrností volby těchto aktérů. Tato situace je vysvětlována možnostmi, které současná společnost mladým lidem nabízí. Já bych zde ale ráda položila otázku, na kterou ovšem nemám odpověď podloženou daty. Není tato situace často ve značné míře stavem nedobrovolným vyplývajícím z krize pramenící v partnerských vztazích mužů a žen? Jsou mladé ženy schopny naplňovat očekávání mužů a naopak muži očekávání žen?

Zatímco ve skupině 25-30 let jsou zřejmě pocity samoty silně spojeny s absencí partnera (71% je svobodných a 12% rozvedených) ve skupině 54 a více let žije 50% respondentů v manželství. Pro část respondentů jsou tedy pocity osamocení spojeny s absencí partnera (24% vdovy/vdovci, 12% rozvedení), ale část respondentů se cítí sama, přestože žije společně s partnerem. I v této skupině jde o respondenty ocitající se v nové životní fázi postproduktivního věku (věkový průměr 67 let), kteří si hledají svůj nový životní styl. Pocity osamocení prožívají více ženy (téměř tři čtvrtiny) a vzdělání této skupiny je výrazně nižší než skupiny, která nezažívá pocity osamění.

Významný generační fenomén vidím v pozici internetu. Bez ohledu na věk mají celkově respondenti s nejčastějšími pocity osamění nižší přístup k novým informačním a komunikačním technologiím. Podíváme-li se však na skupinu ve věku 20-35 let s častými pocity osamocení, tato skupina má k novým informačním a komunikačním technologiím větší přístup a více je využívá a velká část této skupiny uvádí, že jim internet umožňuje překonávat pocity osamocení a kontakt s druhými lidmi a dává jim pocit sounáležitosti. Ve věkové skupině nad 54 let má internet tuto funkci pouze pro nepatrnou část respondentů.

Seznam literatury:
(1) Riesman, D. Osamělý dav. Praha : Mladá fronta, 1968.
(2) Fromm, E. Umění milovat. Praha : Český klub, 2006.

Poznámky:
[1] V referátu jsou použitá data z empirického výzkumu, který byl realizován v rámci grantu MPSV ČR „Vliv komputerizace na edukační procesy a na osobnost člověka v informační společnosti“. Jde o reprezentativní výzkum české populace, jehož data byla získána technikou standardizovaného rozhovoru na výběrovém souboru 1818 respondentů.
Valid XHTML 1.0!
webdesign&scripts by Scorpi 2001