Insoma
výzkum
sociologický
internetový
mediální
marketingový
o firmě výzkumy referáty články studie knihy tazatelská síť kontaktní info

Bezpečnostní věda - důsledek vývoje civilizace

Paradigma

V počátcích vývoje nové vědní disciplíny je rozlišováno předparadigmatické období. I po ustálení a přijetí paradigmatu většinou vědecké komunity je paradigma permanentně "testováno" v konfrontaci s novými vědeckými poznatky, s poznatky vznikajícími na hrotu střetu praxe a teorie a s vědeckým pohybem vyplývajícím z imanentního rozvoje zainteresovaných vědních disciplín. V permanentní konfrontaci obhajuje vědecké paradigma s poznatky postavenými na paradigmatu svou oprávněnost a validitu. Toto permanentní testování vládnoucího paradigmatu odlišuje vědu od ideologie a náboženství.

Domnívám se, že vědecká reflexe bezpečnostní problematiky se stále ještě nachází v předparadigmatickém období. V minulém období vědecké komunity zabývající se jednak otázkami bezpečnosti, jednak působící v návaznosti na činnost policie, vedly diskuse na téma zda konstituující se vědecká disciplína má být bezpečnostní vědou či policejní vědou (vědami) a převážil názor preferující policejní vědu.

Ve vědě je však legitimní opětovné kladení otázek, které jakoby již byly v minulosti zodpovězeny. Já si proto dovolím svůj příspěvek věnovat argumentaci názoru, proč ve srovnání s policejní vědou považuji bezpečnostní vědu za relevantnější rámec pro budování teorie, která by vytvořila:

  1. gnozeologický nástroj k reflexi bezpečnostních rizik,
  2. nástroj k vytváření koncepcí na úseku bezpečnosti,
  3. byla schopna implantovat moderní poznatky a moderní metodologii relevantních vědních disciplín,
  4. stala se logickou součástí struktury věd o společnosti a planetární civilizace

Vymezení předmětu vědy-výsek reality, problém

Každá vědní disciplína je definována svým předmětem. Předmět vědních disciplín se liší různým výsekem reality (fyzikální, biologická, sociální, psychická), obecností, abstraktností (filozofie, mineralogie), časem (historie, archeologie, prognostika), dichotomií struktury a procesu (vzdělávání, výchova; rodina). Vývoj vědních disciplín a nárůst poznatků a nové metodologické postupy vedou k novým disciplínám, nové vědní disciplíny vznikají také na hranicích mezi různými vědními disciplínami (hraniční disciplíny) anebo nová vědní disciplína začne "krystalizovat" kolem určitého problému, který vyhraněně nespadá do žádné vědní disciplíny. K tomuto zárodečnému "bodu krystalizace" vedou dvě cesty, jednou je imanentní vývoj jedné či více disciplín, které dospějí k tomuto bodu, druhou cestou vychází z řešení problému, který vyplyne z praxe, z vývoje společnosti.

Úvahy o bezpečnosti a z toho plynoucí praktická opatření a jednání jsou součástí lidské historie od ranných počátků lidstva. Tyto úvahy vždy korespondovaly s dosaženou technologickou a materiální úrovní a s úrovní poznání. Úroveň bezpečnostní reflexe jinými slovy odpovídala svou úrovní společnosti jako celku. Ve společnosti s chladnými zbraněmi bezpečnostní reflexe odpovídala tomuto stavu. Vývoj civilizace však znamenal postupné propojování dříve samostatných sociokulturních entit, vývoj jednotlivých dimenzí a segmentů společnosti, které se vzájemné ovlivňují, nárůst diferenciace a obrovský nárůst informačních toků a komunikačních kanálů. Nesmírná komplexita planetární civilizace i jednotlivých společenských systémů a přesouvání do virtuální reality posouvá úvahy o bezpečnosti zcela jinam. Co je větším rizikem pro dnešní společnost "kopí", kulomet či "počítačový vir"? Vývoj společnosti vede úvahy o bezpečnosti od materiálně-mechanické roviny skutečnosti do roviny vztahů subsystémů a skrytých-potenciálních a latentních dimenzí reality a do roviny informačních systémů. Dosažený reálný stav společnosti a civilizace si vynucuje, a úroveň relevantních disciplín umožňuje, budování bezpečnostní vědy jako vědy pracující s riziky civilizačního vývoje v celé jeho vertikální a horizontální struktuře.

Budování bezpečnostní vědy je podle mého názoru nezbytnou reakcí na vývoj lidské civilizace a moderní společnosti. Samotný vývoj lidské civilizace a moderní společnosti dospěl do situace, kdy v sobě imanentně obsahuje výrazná rizika své další existence a ve své reprodukci roztáčí spirálu svého ohrožení. Planetarizace civilizace a globalizace jejích subsystémů dospěla do takového stadia, že zabývat se pouze bezpečností některých segmentů či rovin civilizace a moderní společnosti je nedostatečné. Vývoj dozrál k holistickému či celostnímu chápání bezpečnostního faktoru.

Existence určité entity vyplývá z existence jsoucna jako takového a entity vyššího řádu, jehož je součástí. Existence galaxie je podmíněna existencí vesmíru, existence sluneční soustavy je dána existencí galaxie atd. Civilizace dospívá do stadia vývoje, kdy planetární civilizace se stává prvotní existenční rovinou pro jednotlivou moderní společnosti. Teprve na základě existující planetární civilizace se bude rozvíjet a reprodukovat jednotlivá společnost. Základní rovinou její existence bude fungující planetární civilizace a proto bezpečnost společnosti je odvislá od planetární civilizační bezpečnosti.

Definice bezpečnostní vědy

Bezpečnostní věda se zabývá ohrožením a riziky pro existenci systému a naplňování jeho funkcí. Bezpečnostní věda rozpracovává obecnou teorii bezpečnosti systému, analyticky vyhledává rizika a zpracovává koncepce odstraňující či snižující bezpečnostní rizika systému. Definovaným systémem může být lidská civilizace, stát atd. Bezpečnost systému není identická s bezpečností jednotlivých prvků, které ho tvoří.

Předmět, systém-prvek

Bezpečnost systému není úhrnem bezpečnosti jednotlivých prvků, které ho tvoří. Bezpečnost české společnosti není součtem bezpečnosti jejích občanů. Pro vysvětlení si vezměme příklad predátora např. vlka ve vztahu ke společenství srnčí zvěře či lva ve vztahu ke společenství antilop. Zatímco pro jedince tvořící stádo je predátor jednoznačným existenčním ohrožením, pro celé společenství je predátor funkční z hlediska např. genetické selekce anebo jen likvidace starých a nemocných jedinců.

Proč bezpečnostní věda a co způsobuje naléhavost jejího budování

- růst komplexity společenských systémů (provázanost různých dimenzí, subsystémů, počtu prvků)

- nahrazování sociokulturní diverzity sociálních entit univerzální planetární entitou. Globalizací či planetarizací byl zahájen proces snižování diverzity sociálních entit, čímž se zvyšuje riziko ohrožení lidské civilizace. Čím větší diverzita a pluralita sociálních entit, tím krizový vývoj jedné z nich, s jejím případným zánikem, je z hlediska lidské civilizace menším ohrožením. Fatální chyba v jedné z mnoha entit může znamenat její zánik, tatáž fatální chyba v jediné planetární civilizaci může znamenat konec lidské civilizace.

- technologický rozvoj zbraňových systémů s planetárním dopadem. Technologický vývoj v oblasti zbrání a zbraňových systémů dosáhl takové úrovně, že samotná jejich existence je rizikem pro lidskou civilizaci.

- trvalým rizikem pro lidstvo a planetu nejsou pouze zbraňové systémy, ale celý technologický vývoj lidské civilizace. Můžeme mluvit nejen o životním způsobu člověka, ale i životním způsobu společnosti, který je tvořen činnostmi přesahujícími dimenzi jedince. Současný působ života moderní společnosti je "životu nebezpečný". Problémem je jeho stále rozšiřování na další společnosti. Variantou je rozvoj společnosti na bázi "trvale udržitelného rozvoje".

- obrovský posun lidstva v účinnosti nových zbraňových systémů není provázen pozitivním posunem v mravním a duchovním vývoji lidstva a jeho politických elit

- dopad průmyslové výroby a dalších zásahů do přírody na planetární životní prostředí s možnými katastrofálními důsledky

- destrukce a konstrukce časoprostoru lidské civilizace. Vznik a utváření kyberprostoru a interakce mezi virtuální realitou a přirozeným světem kvalitativně ovlivní přirozený svět. Dojde k destrukci a rekonstrukci časoprostoru. Prostor a temporalita kyberprostoru se zpětně promítnou do časoprostoru přirozeného světa.

- terorismus, především mezinárodní

- politický systém, který reflektujeme pod označením demokratický nemá pojistky proti vlastnímu možnému katastrofickému vývoji

- prorůstání organizovaného zločinu politickým systémem až k případné privatizaci státu organizovaným zločinem

- stírání hranic mezi světem organizovaného zločinu a světem politického establishmentu posiluje sociální mechanizmy politického výběru, který umožňují výběr sociálních deprivantů do politických funkcí. Proces negativní selekce do funkcí při vertikálním pohybu na mocenské ose představuje společenské a civilizační riziko, úměrně moci a možnosti, o jakých zbraňových systémech může politik rozhodovat.

- stírání hranic mezi černou, šedou a normální ekonomikou

- globalizace organizovaného zločinu

- rozplývání relevance či evoluční civilizační validity stávajícího politického demokratického systému.

V evoluci civilizace politický systém odpovídal danému stupni civilizačního vývoje. Politické uspořádání bylo vybalancované v dynamické rovnováze s ostatními subsystémy společenského systému. Vývojem jednotlivých subsystémů a celkového systému se politický systém vzdaloval dynamické rovnováze a byl nahrazen relevantnějším, více odpovídajícím novému uspořádání systému. Teokracie, monarchie, demokracie, ......., vždy lépe odpovídaly aktuálním společenským podmínkám. Také systém parlamentní demokracie odpovídal evolučním požadavkům společenského systému. V současnosti však tradiční forma politické demokracie stále méně vyhovuje společnosti směřující k novému typu společenského uspořádání charakterizovanému přívlastky jako informační, postmoderní či postindustriální společnost.

V současnosti je proklamována dichotomie demokracie - totalita, přičemž v realitě se jedná spíše o kontinuum, kdy v parlamentní demokracii můžeme nacházet totalitní prvky a naopak. Zvláště technologický vývoj otevírá rizika zdeformování demokratického systému ve směru Orwellovy románové vize "1984". Neuvěřitelným způsobem se zmnožují možnosti elektronické a další kontroly občana a tím také jeho přímé i manipulativní ovládání. V současnosti jsme svědky procesu snižování relevance tradičního systému parlamentní demokracie. Reálná demokracie je nahrazována proklamativní demokracií. Na jedné straně se zvyšuje význam obsahově vyprázdněných rituálů politického života, které proměňují politiku v náboženství moderní společnosti, na druhé straně realizace faktické politické moci probíhá ve stále užších grémiích. Odcizování občana politickému procesu prohlubují i moderní civilizačními procesy jako je globalizace a evropská integrace, které přesouvají politické rozhodování do ekonomických nadnárodních struktur a do evropského byrokratického centra.

Česká společnost díky specifikám svého historického vývoje připomíná jakousi politickou laboratoř. Některé procesy jsou v ní zřetelnější a probíhají rychleji. V listopadu 1989, "lid vstoupil" do dějin, aby jednak odstranil mechanizmy politické moci předlistopadové společnosti, tzv. reálného socializmu, ale pod povrchem reflektovaného dění probíhal protest nejen vůči specifické moci "socialistické nomenklatury", ale i obecně proti mechanizmům občanovi odcizeného politického procesu. Po převzetí moci a ustavení nové politické elity se však obecný problém moderní společnosti - odcizení politického procesu občanovi postupně stále více vyjevoval. Tak, jak docházelo k reflexi tohoto procesu, tak také docházelo k deziluzi občana a společnosti. Strukturace politického prostoru na základě mandátu občana a jeho delegování je nahrazována strukturací na základě zájmů ekonomických subjektů, a z jejich potřeb zvitalizovaných "PR" (public relation) a lobbyistických aktivit a médii konstruované mediální reality, s přesahy do organizovaného zločinu. Krize odpovědnosti vůči společnosti a občanovi u politické elity je komplementárně doplňován krizí důvěry občana v politické strany a v politika jako institut. Mizí subjekt veřejného a společenského zájmu a nastává krize veřejné a společenské sféry.

Moc a rozhodování se realizují prostřednictvím peněz a mediální manipulace. Ve vyspělých demokraciích se stále více ztrácí důvěra v politický establishment, zvláště u mladé generace. Stávající podoba politického systému se tak přesouvá k destabilizujícím faktorům. Spolu s dalšími faktory to přispívá k nejistotě a všeobecně je přijímána myšlenka krize civilizace. Krize vyplývající z absence "vize", je tak doplňována krizí norem, hodnot a sociálních mechanizmů.

- stávající politický systém se stává irelevantním také v důsledku nástupu informační společnosti. Vývoj v oblasti politického systému musí směřovat ke kompatibilitě s novou realitou informační společnosti.

- ztráta ideově hodnotového zakotvení a zaplnění vzniklého vakua náboženským fundamentalismem, pragmatismem a hédonismem je doprovázeno dalšími rozkladnými jevy. Stále naléhavěji je pociťována absence společné planetární spirituality a nutnost její konstituce. Nebezpečné jsou také tendence mocensky vnucovat ideově hodnotový systém jedné kultury druhým kulturám či na celoplanetární úrovni.

- prohlubování socioekonomického gradientu uvnitř jednotlivých společností, kultur a planetárně na ose sever-jih. Do určité velikosti může být socioekonomický gradient ve vztahu k evolučnímu civilizačnímu pohybu funkční a pozitivní. Elitní skupina díky exkluzivitě sociálních podmínek může ve svém vzdělanostním, vědeckém, kulturním a duchovním vývoji rychleji dospět na vyšší úroveň, kterou může dále šířit do společnosti, jak v podobě kulturních produktů, tak svým přímým působením ve společnosti. Přínos může být mnohonásobně vyšší, než zdroje, které byly pro exkluzivní skupiny vyčleněny. Od určité velikosti gradientu se však stává gradient rizikovým faktorem. Gradient v podobě chudého jihu a bohatého severu hrozí kataklyzmatickými kontinentálními pohyby různého charakteru od válečných konfliktů, přes občanské války, gerrilově-partyzánskou destabilizaci až k neregulovatelnému přesunu celých populací z chudého jihu na bohatý sever

.

Socioekonomický gradient koreluje se sociální soudružností (kohezí), kterou můžeme považovat za významný systémový bezpečnostní faktor společnosti. S rostoucím socioekonomickým gradientem lze očekávat snižování sociální soudružnosti (koheze).

Bezpečnostní rizika ve vztahu ke struktuře, funkcím a existenci systému můžeme nacházet v několika dimenzích.

Na ose potenciální-reálně působící: potenciální, latentní, reálné.

Podle charakteru reality: kosmické, fyzikální,chemické, biologické, ekologické, sociální.

Dále podle statického ohrožení (stávající struktury systému) či dynamického ( ohrožení vývoje systému).

Bezpečnostní věda či policejní vědy

Bezpečnostní vědu považuji za vhodnější konceptuální rámec pro teorii i praxi bezpečnostní problematiky než policejní vědy z následujících důvodů:

- bezpečnostní problematika by měla být založena jako humanistická disciplína. Policejní vědy implicitně vyvolávají orientaci jako hodnotově neutrální zkoumání policejních výkonů

- vědní disciplína se vymezuje buď problémově či vůči výseku reality-jsoucna. Tak lze zakotvit bezpečnostní vědu zatímco policejní vědy jsou orientovány na činnosti, tedy převážně technologicky

- teoreticko metodologicky problematické zakotvení policejních věd vede k netradiční charakteristice policejních věd jako věd praktických. Domnívám se, že překročit standardní dělení na vědy základní a aplikované je irrelevantní. Věda je vědou, pokud má svůj předmět metodologii, konzistentní systém poznatků ústících do teorie a jejím cílem je poznávání na daném úseku reality. Buď tyto požadavky splňuje a je vědou či je nesplňuje a vědou není. Únik k přívlastku "praktické" vědy je zavádějící.

- Policejní věda je nově se utvářející disciplína. Charakterizuje ji stimulace k jejímu utváření ze společenské praxe. Jejím předmětem není výsek reality existující nezávisle na existenci lidí a společnosti jako je tomu v případě přírodních věd, její předmět vzniká činností lidí.Potřeba policejní vědy se vynořuje v reakci na masivní porušování společenských funkcí a na makrospolečenskou sociální deviaci. Stimulace ke konstituování policejní vědy vychází proto z reflektovaných problémů společenské praxe. Tento způsob vznikání vědní disciplíny má svá úskalí. Jedním z nich je nebezpečí pragmatismu, nesystémovosti a neprovázanosti teorie a metodologie. Ve snaze vyhovět tlaku praxe po návodech k řešení, disciplína může ustrnout na prvoplánovém reagování na dílčí problémy a nebudovat ucelenou teorii a metodologickou výbavu. Toto riziko při konceptuálním rámci bezpečnostní vědy se výrazně snižuje.

- výsek reality, na kterou je zaměřen bezpečnostní zájem, ať teoretický či praktický, vzniká činností lidí. Do toho patří i činnost policie, která více či méně je také subjektem činností s bezpečnostním rizikem. V České republice je např. aktuálním problémem průnik organizovaného zločinu do policie. I z tohoto důvodu je metodologicky relevantnější bezpečnostní věda, jako věda teoreticky založena o "patro výše" vůči policejní problematice.

- vztah bezpečnostní vědy a policejních věd lze chápat analogicky jako biologii člověka a medicínské vědy. Bezpečnostní věda je v tomto systému základní vědeckou disciplínou a policejní vědy jsou vědy aplikované.

- zkoumání činnosti policie lze chápat jako podmnožinu, subsystém, podtéma bezpečnostní vědy

Význam poznání a teorie pro bezpečnost

Při zajišťování bezpečnosti jsou možně různé přístupy. Z hlediska bezpečnosti systému je nejdůležitější reflexe bezpečnostního tématu v bezpečnostní teorii, která umožňuje adekvátní reakce v rozpracování bezpečnostních koncepcí a prakticko politických opatření. Bez této teorie jsou finanční prostředky a lidské zdroje vynakládány neefektivně. Pochybnosti o úrovni teoretické reflexe bezpečnostní problematiky v současném světě vyvolávají takové indikátory jako bylo předložení Radě bezpečnosti v souvislosti se situací v Iráku materiálu Velkou Británií, jehož podstatná část byla studentská práce či skutečnost, že po nenalezení zbraní hromadného ničení v Iráku se ukázalo, že organizace (CIA) s rozpočtem desítek miliard dolarů a s počtem pracovníků několika desítek tisíc naletěla na falešné informace iráckého emigranta. Při absenci skutečné bezpečnostní teorie, založené na solidních teoreticko metodologických základech, je nebezpečí nahodilého, ad hoc rozhodování, na základě chybných informací. Riziko chybných či přímo katastrofálních rozhodnutí tím samozřejmě narůstá.

Závěry

- Proměny společnosti a lidské civilizace směrující k vyšší komplexitě, planetarizaci, virtualizaci a medializaci kladou na bezpečnostní vědu výrazně jiné požadavky. Konceptualizace bezpečnostní vědy se bude vyvíjet směrem k sociologickým, ekonomickým, ekologickým a informatickým souvislostem. Naopak dominance mechanicko-vojenského pohledu na bezpečnostní problematiku bude ustupovat.

- Nově vznikající dimenze jsoucna mají příčinný charakter ke vzniku reflexe této dimenze jsoucna až po ustavování vědních disciplín o daném výseku reality. Vznik a rozvoj společnosti byl příčinou vzniku a rozvoje společenských věd. Současné sbližování a propojování jednotlivých společností do jediného planetárního systému, na který je nutné nahlížet holisticky, vyžaduje reflexi této reality na úrovni planetárních věd, tedy věd o komplexu lidské civilizace. Bezpečnostní věda má mezi takovými vědami nepochybně významné místo.

- Pro realizaci bezpečnostní vědy v praxi je třeba připravit odpovídající interdisciplinární přípravu expertů a pracovníků decize, kteří by byli schopni komunikace s vědeckou sférou a systémového uvažování o bezpečnostní problematice.

- Z hlediska logiky, vztahu reality a jejího teoreticko metodologického uchopení je třeba policejní vědy rozvíjet v rámci bezpečnostní vědy. Samostatné teoreticko metodologické zakotvení policejních věd je problematické, protože policejní vědy jsou spíše zaměřeny na technologií policejních výkonů než na vymezený výsek jsoucna.

- Tak jako nejbezpečnější a nejčistší energie je ta, která nebyla vyrobena, tak také nejvýhodnější bezpečnostní zásahy jsou ty, které probíhají v potenciální dimenzi, kdy jsou rizika odstraňována než se vůbec mohou reálně projevit.

Valid XHTML 1.0!
webdesign&scripts by Scorpi 2001