Insoma
výzkum
sociologický
internetový
mediální
marketingový
o firmě výzkumy referáty články studie knihy tazatelská síť kontaktní info

Stav a vývoj znalostí cizích jazyků české populace

Účast české společnosti v globalizačních procesech i její začlenění do evropských struktur, ať formálních či neformálních, je do značné míry podmíněno jazykovými znalostmi české populace. Zajímáme-li se o podmínky a předpoklady naší integrace do Evropy a o naše začleňování do globálního civilizačního prostoru, musíme se zajímat především o jazykový potenciál české populace a hlavně mladé generace.

Rozšiřování znalosti cizích jazyků je považováno v současnosti za velmi důležité. Internacionalizace české ekonomiky dělá ze znalosti cizího jazyka jeden z hlavních kvalifikačních předpokladů. Studijní a pracovní pobyty v zahraničí, využívání internetu, mezinárodní kontakty, požadavky multikulturality, to vše staví výuku jazyků, ať již v rámci školského vzdělávacího systému či při sebevzdělávání, na přední místo. Zajímá nás stav, ale ještě více vývojové trendy v osvojování si cizích jazyků českou společností, proto jsem se tímto tématem zabýval v rámci dvou grantů.

V roce 2000 bylo zjišťování jazykových znalostí české populace začleněno do empirického sociologického výzkumu v rámci grantu MŠMT ČR "Mladá generace na počátku integrace české společnosti do evropských struktur" a v roce 2002 v rámci grantu MK ČR "Informatizace české společnosti v kontextu globalizace a evropské integrace". V roce 2000 měl reprezentativní výběrový soubor 1900 respondentů, v roce 2002 obsahoval 900 respondentů.

Jazyková znalost byla zjišťována v rámci standardizovaného rozhovoru uzavřenou otázkou "Ovládáte cizí jazyky a v jaké míře ? Zakroužkujte u každého jazyka kód odpovídající Vaší znalosti". Respondent hodnotil svou znalost cizích jazyků pomocí šestistupňové škály. Každý stupeň byl verbálně charakterizován.

Stupně škály znalosti jazyka

  1. částečná znalost ( schopnost s pomocí slovníků pochopit jednoduchý text),
  2. nízká znalost( schopnost chápat jednoduché rozhovory a jednoduchý text),
  3. dobrá znalost (schopnost sledovat diskusi a jednání, telefonovat, číst pracovní materiály, psát jednoduché dopisy, četba literatury),
  4. velmi dobrá znalost (plynulý hovor, samostatné vypracovávání referátů, zpráv, aktivní účast na jednáních a diskusích),
  5. výborná znalost (stejně jako mateřský)
  6. neznám

V české populaci je ve větší míře rozšířená znalost tří světových jazyků: angličtiny, němčiny a ruštiny. Znalost francouzštiny, španělštiny a dalších jazyků se ukázala jako okrajová.

V souboru respondentů, kteří uvedli stupeň 1 - 5, byl z četností jednotlivých stupňů u každého jazyka spočítán pro každou věkovou skupinu znalostní index, s rozpětím od 1 do 5, přičemž stoupající hodnota znamená zvyšující se znalosti. Z indexů pro jednotlivé věkové skupiny a jazyky byl sestrojen graf vyjadřující vývoj jazykových znalostí české populace v závislosti na věku. Znalost cizích jazyků byla zjišťována ve výzkumu v roce 2000 a 2002. Údaje s odstupem dvou let umožňují postihnout efektivitu systémových snah společnosti i každého jednotlivce o zvýšení jazykových znalostí.

graf 1

Prameny: Grant MŠMT ČR "Mladá generace na počátku integrace české společnosti do evropských struktur" Výzkum "Vlastenectví a evropanství mladé generace", 2000/1 - 4/5,

Grant MK ČR "Informatizace české společnosti v kontextu globalizace a evropské integrace", Výzkum "Média a informace", 2002-2/2

Česká populace je dominantní znalostí jazyka generačně "rozlomena". Přibližně do 45 let je dominantním jazykem angličtina, nad 45 let byla v roce 2000 ruština, nyní se dělí o pozici druhého jazyka ruština s němčinou.

Znalosti němčiny jsou lepší u nejstarší generace, která žila v Protektorátu. Nejnižší znalosti němčiny jsou u generace, která chodila do školy a studovala po druhé světové válce. Od poloviny padesátých let do současnosti se znalosti němčiny plynule zlepšují a u současné mladé generace jsou výrazně lepší než znalosti ruštiny. Němčina je po angličtině druhým cizím jazykem české populace. Tato orientace české společnosti na dominantní dva cizí jazyky, angličtinu a němčinu, má svou přesvědčivou logiku. Angličtina jako globální jazyk internetu a informačních technologií a němčina jako jazyk našeho nejvýraznějšího souseda, s nímž se budou prohlubovat ekonomické, politické a kulturní vazby.

Průběh křivek ukazuje, že i takové fenomény jako je jazyk a jeho znalost jsou silně ovlivněny společenskými a politickými událostmi. Vývoj jazykových znalostí angličtiny a ruštiny je víceméně protikladný. Zatímco se snižujícím se věkem stoupá v populaci znalost angličtiny, znalost ruštiny naopak klesá. Na křivce můžeme dokonce nalézt vliv obsazení Československa Sovětskou armádou. Kolem roku 1968 vrcholila v české populaci znalost ruského jazyka. Po srpna 1968 se však tato událost promítla do celé jedné generace, do jejích postojů k výuce ruštiny a následně do jejich znalostí ruštiny. V osmdesátých letech vliv tohoto postoje byl již oslaben a znalosti ruštiny se zlepšovaly. Po roce 1989 fakticky zanikla ve školách výuka ruštiny a také postoje českých lidí ke všemu, co bylo spojené se Sovětským svazem a s Ruskem, tedy i postoj k ruskému jazyku, byla jednoznačně negativní. Mezi léty 2000 a 2002 je však patrný posun v postoji k ruštině a znalost ruštiny u mládeže se již začala zlepšovat.

Znalost angličtiny v roce 2000 vrcholila ve věku končících vysokoškolských studií a potom postupně klesala až do důchodového věku. Za dva roky se znalosti angličtiny v populaci dále vyvíjely a vrchol se posunul do věkové skupiny 24 - 30 let. Křivka vývoje znalostí angličtiny je výrazem aktuálního stavu, tedy situace, kdy před 11 lety došlo k explozi zájmu o výuku angličtiny.

Podíváme - li se na polygón četností stupňů škály znalosti angličtiny u mladé generace ve věku 15 - 30 let a generací ve věku 31 a více, vidíme zcela odlišný průběh. Výrazně vyšší znalost angličtiny u mladé generace je důsledkem celé řady sociálních jevů a celkových společenských změn. U starších generací je 0, tedy naprostá neznalost nejčetnější hodnotou - modusem, u mladé generace je modusem stupeň 2. U všech znalostních stupňů jsou četnosti mládeže vyšší než starších generací. U mládeže se rozložení četností, s výjimkou 0, blíží normálnímu rozložení s vrcholem v druhém znalostním stupni.

graf 2

Pramen: Grant MK ČR "Informatizace české společnosti v kontextu globalizace a evropské integrace", Výzkum "Média a informace", 2002-2/2

Za dva roky - od roku 2000 do roku 2002, došlo ke zlepšení znalostí angličtiny, ale pouze ve věkovém pásmu mimo dosah školského systému, včetně vysokého školství. K největšímu nárůstu znalostí angličtiny došlo ve věkovém pásmu 24 - 45 let, tedy u lidí, kteří jsou ekonomicky aktivní a z nichž značná část prošla jazykovou výukou již po roce 1989. Křivka vyjadřující úroveň znalostí angličtiny od 24 let do 60 let má v roce 2002 obdobný průběh, avšak na vyšší úrovni. Rozdíl v úrovni těchto křivek vyjadřuje přímo veškeré společenské a individuální úsilí a jeho efektivitu a nepřímo dynamiku společenských změn, protože posun ve znalostech angličtiny souvisí i s ekonomickými, kulturními a dalšími změnami. Stagnace či dokonce pokles ve věkových skupinách 15 - 23 let je výpovědí o aktuálním stavu českého školství ve výuce jazyků. Předchozí graf ukazoval znalosti angličtiny pomocí syntetického ukazatele - indexu. Následující graf ukazuje znalosti na jednotlivých úrovních daných znalostní škálou. Nejvyšší znalost indikovaná stupni 4 a 5 je nejčastější ve věkové skupině 24 - 30 let. Je patrné, že k dosažení nejvyšších stupňů jazykové úrovně nestačí studium na vysoké škole, ale tento základ je zdokonalován dalšími formami výuky. Znalost na úrovni 2. a 3. stupně, které jsou v populaci nejvíce zastoupeny, s věkem klesají. Tento pokles byl však mnohem výraznější v roce 2000.

Za dva roky došlo k nárůstu znalostí angličtiny především u střední generace. Četnosti jedinců se znalostí na stupni 5 zůstaly na zhruba stejné úrovni. Podíl lidí se znalostí na úrovni 4 se zvýšil nejvýrazněji ve skupině 24 - 30 let a oběma směry na věkové škále přírůstky klesají. Nárůst četností na stupni 3 začíná ve věkové skupině 19 - 23 let a se zvyšujícím se věkem se zvyšuje přírůstek lidí se znalostí na této úrovni oproti roku 2000. U stupně 2 došlo k nárůstu ve věkové skupině 15 - 18 let a k poklesu ve věkovém pásmu nad 45 let.

Srovnání údajů z let 2000 a 2002 a zjištěných vývojových trendů přináší zajímavý poznatek. Osvojování si znalosti cizího jazyka může být chápáno jako určitý indikátor adaptace na požadavky nové doby a nové společnosti. Na základě tohoto indikátoru lze vyvodit, že střední generace není pasivní, ale aktivně reaguje na nové požadavky. Naopak stagnace ve výuce jazyků je patrná na českém školství, což se odráží u věkových skupin mládeže, které nevykazují oproti situaci před dvěma roky zlepšení. Vedle poskytování počítačové gramotnosti je výuka jazyků druhou klíčovou oblastí, v níž české školství nedostává požadavkům moderní doby.

graf 3

plná čára 2000, čerchovaná čára - 2002

Jakým způsobem si Češi osvojují cizí jazyky? Formy učení se cizím jazykům a vztah mezi konkrétní formou učení a dosaženou znalostí jsem zjišťoval na výuce angličtiny pomocí uzavřené otázky s baterií forem výuky.

Pokud jste se učil angličtinu, kde či jak jste se ji učil ? Zakroužkujte všechny varianty, které se Vás týkají.

Jaký podíl mladé generace ve věku 15 - 30 let využila jednotlivé formy jazykové výuky ukazuje následující graf. Stěžejní význam má výuka v rámci vzdělávacího systému. Důležitou informací je údaj o tom, že 11% mladé generace svojí angličtinu již zlepšovalo pobytem v cizí zemi. Stejný podíl mládeže využívá internet a jazykovou výuku na osobním počítači.

graf 4

Údaje o podílu mladé generace využívající jednotlivé formy výuky jsou zajímavé. Ještě zajímavější je však zjistit, jak jsou jednotlivé formy výuky efektivní, jaké dosahují znalosti jejich uživatelé.

Proto jsem spočítal znalostní index pro jednotlivé formy výuky. Nejvyšší úroveň znalostí angličtiny mají mladí lidé, kteří si angličtinu zdokonalovali pobytem a jazykovým kurzem v cizí zemi. Následuje internet, studium na vysoké škole a využívání multimediálního výukového programu na PC.

graf 5

Při hodnocení významu jednotlivých forem výuky musíme vzít v úvahu tři roviny.

  1. Rozšířenost formy výuky mezi mladou generací, tedy jaký podíl mládeže se s touto formou setkává. V tomto smyslu má největší význam výuka angličtiny v rámci školského systému, na základní, střední a vysoké škole.
  2. Celková efektivita formy výuky. Zde je v popředí pobyt v cizí zemi a jazykový kurz v cizí zemi. Z mladé generace si zlepšovalo angličtinu v cizí zemi 11%, Přitom ze skupiny s nejvyšší úrovní znalostí angličtiny (5) si jich 65% zlepšovalo jazyk pobytem v cizí zemi. Jazykový kurz v zahraničí absolvovala 2% mládeže, ale ve skupině s nejvyšší úrovní znalostí (5) je 23% absolventů jazykového kurzu v zahraničí.
  3. Dosažení nejvyšší úrovně znalosti jazyka.

Vezmeme - li v úvahu tyto tři zřetele, potom z hlediska masové výuky angličtiny má největší význam výuka na střední škole, z hlediska celkové efektivity má největší význam zdokonalování jazyka v zemi cizího jazyka a z hlediska špičkové úrovně znalosti jazyka má největší význam jazykový kurz v zahraničí. Ve všech třech rovinách se prokazuje dynamický nástup informačních technologií. Internet a multimediální technologie se stávají pro výuku a využívání anglického jazyka partnerem klasických metod. Jak ukázal výzkum, jejich význam je již dnes nepřehlédnutelný a do budoucna bude dále stoupat.

graf 6 graf 7

Tab. Formy výuky angličtiny a jejich efektivita podle indexu ( 15 - 30 let)

FormaVyužilo%Index
Střední škola 60,5 2,61
Základní škola 42,7 2,58
Vysoká škola 21,7 3,07
Krátkodobý kurz 12,3 2,41
Pobyt v zemi 10,5 3,68
Dlouhodobý kurz 10,0 2,83
PC 6,9 2,86
TV 6,4 2,82
Internet 4,4 3,31
Kurz v zahraničí 2,2 3,54
kurz v zaměstnání 1,9 2,82

Závěry

Valid XHTML 1.0!
webdesign&scripts by Scorpi 2001