Insoma
výzkum
sociologický
internetový
mediální
marketingový
o firmě výzkumy referáty články studie knihy tazatelská síť kontaktní info

Generační kontinuita a diskontinuita v rodině (1/3)

Rodina a její krize

Zabýváme - li se pedagogickým či sociálním problémem, dříve či později se dostaneme k instituci rodiny, v níž se syntetizují vlivy společnosti strukturálního i dynamického charakteru. Čím je jedinec mladší, tím je rodina výraznější složkou jeho sociálního pole. Rodina je tedy tím ohniskem, přes které především dochází k socializaci dětí a mládeže. V současnosti v důsledků celé řady negativních jevů je nastolována otázka, zda je rodina v krizi.

Společnost je složitě strukturovaný systém, tvořený subsystémy, institucemi a instituty. Jedním z nich je také rodina. Subsystémy a instituty jsou v dynamické rovnováze a ve vzájemném propojení tvoří společnost. Pro fungování společnosti jsou důležité obě stránky - dynamika i rovnováha. Dynamika neustále narušuje rovnováhu a současně přináší vyrovnávání se s novými prvky, dezintegrací, inovacemi atd. Rovnováha znamená vzájemnou provázanost subsystémů, návaznost a působí proti společenské anomii. Potlačení dynamiky znamená v dlouhodobějším rozměru stagnaci a postupnou ztrátu funkčnosti subsystému a následně celého společenského systému.

Současná rodina má svůj původ v tradiční - preindustriální společnosti. Pro tuto společnost byla tradiční rodina "vybalancována" a představovala velice funkční a efektivní prvek pro fungování celé společnosti. Velký podíl populace žil v rodinách, které nastupující generaci předávali profesní kvalifikaci, po založení rodiny v rámci širší rodiny přebírali výrobní základnu a naopak poskytovali sociální zabezpečení generaci dožívajících rodičů. Šlo o rodinu vyhraněně patriarchální a patriarchální role otce byla zabezpečena ekonomicky a celou řadou sociálních hodnot, norem a institutů. Manželka, ač se její role poněkud lišila podle sociální pozice rodiny, byla podřízena rozhodovací autoritě hlavy rodiny.

Tradiční typ rodiny byl součástí tradiční společnosti, která se po II. světové válce radikálně proměnila. Změnily se vnější podmínky (vstupy) pro fungování rodiny jak v rovině objektivně materiální, tak subjektivní. Zatímco dříve ženy měly výrazně nižší vzdělání, během dvou generací se vzdělanost žen mužům vyrovnala a někde dokonce ženy muže v úrovni vzdělání předčily, to se týká zvláště slovenské společnosti. Ekonomická závislost žen na mužích zmizela masovou zaměstnaností žen.

Mění se i sociální normy vázané na rodinu a demografickou reprodukci. V minulosti byly svobodné matky, ale i rozvedené ženy ostrakizovány. V posledních desetiletích se i toto měnilo. Společnost se snaží handicap samoživitelky kompenzovat a tak dokonce v bývalé NDR bylo ekonomicky výhodné být svobodnou matkou.

Mění se i normy sexuálního života. Zatímco v minulosti bylo samozřejmou povinností ženy být manželovi sexuálně k dispozici, dnes může být manžel odsouzen za násilný sexuální akt s manželkou, stejně jako za znásilnění cizí ženy. Prosazování pozice ženy se stalo idejí světového feministického hnutí a přináší sebou i takové jevy jako sexuální harašení.

S vývojem rodiny souvisí i vývoj hodnotových orientací. Od poloviny osmdesátých let do současnosti jsem prováděl stejnou metodikou výzkumy hodnotových orientací, takže výsledky tvoří srovnatelnou časovou řadu a poskytují údaje o generačním vývoji hodnotových orientací. Zatímco ještě v polovině osmdesátých let byla silná provázanost (závislost) mezi hodnotami "láska", "rodina a děti" a "životní partner" v dalším vývoji postupně docházelo k rozvolňování ( poklesu závislosti ) těchto hodnot. Preference "lásky" stoupala, ale preference nejdříve "rodiny a dětí" a pak i "životního partnera" klesala. Tyto dílčí posuny jsou spojeny s obecnějšími proměnami hodnotové orientace generace mládeže. Došlo k poklesu "sociálních hodnot" a k valorizaci "hedonistické orientace. Posun hodnot má pochopitelně dopady na jednání mladých lidí, na jejich životní strategii, demografické chování a životní styl.

To je jen několik příkladů posunů norem a hodnot a dalších fenoménů spojených s rodinou. Je rodina v krizi ? Tradiční rodina byla zakládána na celý život a minimálně na dobu než dospějí děti. Rozpad rodiny byl v tradiční společnosti vzácnou výjimkou. Jestliže je rozpad rodin v současnosti masovou záležitostí a to dokonce i rodin s malými dětmi, je evidentní, že rodina jako instituce neplní svou funkci a je v krizi. Jedná se však ne o krizi rodiny, ale o krizi určitého typu rodiny - tradiční rodiny. Rodina a jedinci v rolích spojených s rodinou jsou z širšího společenského prostředí atakovány požadavky, normami a cíli, které jsou někdy vzájemně rozporné či v souhrnu celkově nerealizovatelné. Současná rodina je v přechodném stavu. Známe její výchozí stav, tím je tradiční rodina, ale nevíme, k jakému cílovému stavu směřuje.

Zpochybněna je role manžela a otce jako dominantního a autoritativního prvku v rodině. U mnoha mužů se vytrácí aktivní odpovědnost za rodinu. Fakticky přenechávají odpovědnost manželkám, které ač také zaměstnané, nesou na svých bedrech rozhodující břímě provozu domácnosti. Pro některé manžele a otce je prioritou životního stylu sport či jiný koníček, kamarádi a návštěva restaurací. Do určité míry se stávají ve svých rodinách trubci.

Pro řadu žen přestává být mateřství naprostou hodnotovou prioritou, pro kterou jsou ochotné obětovat vše ostatní. Tím, jak se mění obsah rolí, tím se posouvá rodina ze stavu stability do stavu lability. Tato labilita přináší do množiny rodin řez, podle typologie konfigurací rodin. U některé rodiny konfigurace obsahuje méně rizikových prvků a rodina je schopna fungovat. Konfigurace jiné rodiny obsahuje více rizikových prvků a její členové situaci nezvládnou a rodina se rozpadne. Současně se vyskytují rodiny, které se úspěšně adaptují na novou společenskou situaci, na společenské požadavky na rodinu a na potřeby jejích jednotlivých členů. Tyto rodiny představují směr vývoje k novému typu rodiny.

Výzkum sociální deviace [1] ukázal, že i takové jevy jako je nápor drog v české společnosti jsou výrazem společenské krize a především krize rodiny. Prokázalo se, že narkomani pocházejí častěji z rodin, které jsou podle běžných kriterií "spořádané, úplné, fungující, slušné", ale procházejí právě uvedenou transformací obsahu rolí matky a otce, manžela a manželky.

Uvedené proměny probíhají v rodině uvnitř jedné generace, manžel i manželka jsou ve velké většině příslušníky stejné generace. Ke změnám ve společnosti však dochází především napříč generacemi.

Poznámky:
[1] jedná se vědecký grant MV ČR "Diagnóza, prognóza a možnost resocializace skupin ohrožených sociálně negativním vývojem" se zvláštním zřetelem na mládež. Výsledky grantu jsou sumarizovány v závěrečné výzkumné zprávě: Sak, P., Semrád, J.: Normalita a sociální deviace u mládeže. Praha 1998, 240 s.
další >>
Valid XHTML 1.0!
webdesign&scripts by Scorpi 2001