Insoma
výzkum
sociologický
internetový
mediální
marketingový
o firmě výzkumy referáty články studie knihy tazatelská síť kontaktní info

Petr Sak, Karolína Saková: Mládež na křižovatce - Resume

Předkládaná kniha "Mládež na křižovatce" navazuje na publikaci "Proměny české mládeže", kterou autor vydal v roce 2000. Autoři využívají bohatou databázi z empirických výzkumů, jejich analýz a poznatků, získaných z grantů řešených autory publikace. Především však vycházejí z posledních dvou grantů autora "Mladá generace na počátku integrace české společnosti do evropských struktur", jehož zadavatelem bylo MŠMT ČR a z grantu "Informatizace české společnosti v kontextu globalizace a evropské integrace", zadaný MK ČR a řešený v letech 2000-2002.

Oba granty i publikaci spojuje základní idea. Pro současnou českou společnost i pro mladou generaci jsou zásadní dva procesy, které mají civilizační rozměr. Jednak jde o informatizaci a o vytváření informační společnosti, jako nového typu uspořádání a fungování společnosti. Dále se jedná o začleňování české společnosti do širšího evropského celku.

Publikace vychází z teoretického modelu životního pole se třemi složkami - (biologickým, mentálním a sociálním polem) a sociálního zrání a vztahu mezi nimi. Tento model byl prezentován v publikaci autora "Proměny české mládeže", a proto čtenáře odkazujeme na tuto publikaci. Hlavním záměrem publikace je sociologicky postihnout mladou generaci na počátku procesu začleňování české společnosti do evropských struktur, utváření evropské identity a vzniku informační společnosti.

U mládeže pokračuje hodnotové vyhraňování ve směru liberalizmu, hédonizmu, individualizmu, egoizmu a materiálních hodnot. Pokračuje také proces sekularizace či despiritualizace. Vývoj v devadesátých letech znamenal plynulé oslabování významu mezilidských vztahů. Jednoznačně také probíhá vývoj zvyšující význam hodnoty "užít si života" v konfrontaci s hodnotou "zdokonalování sebe sama". Další posun je ve směru od preference "životního prostředí" k "ekonomické prosperitě" a od "kvality života" k "materiálním hodnotám".

Hodnotová diferenciace je patrná v závislosti na pohlaví. Porovnáním hodnotových akcentů můžeme vyvodit hodnotovou orientaci mužů a žen. Muži se odlišují především větším důrazem na "majetek", "plat", "soukromé podnikání", "úspěšnost v zaměstnání", "společenskou prestiž" a "hobby". Ženy preferují ve srovnání s muži všechny reprodukční hodnoty: "láska", "partner", "rodina a děti" a sociálně altruistické hodnoty. Lze říci, že tyto hodnoty k ženě tradičně patří a kultura a umění tyto hodnotové obrazy ženy tradičně reprodukuje. Na hranici tradice je vyšší hodnota "Boha" u žen a zcela novým fenoménem je větší důraz na hodnoty "vzdělání", a "pravda a poznání" u žen ve srovnání s muži.

V nejbližších letech můžeme očekávat v oblasti hodnot zesílení vlivu evropského sociokulturního prostoru na českou společnost, která je diferencována podle míry europeizace. Tuto europeizaci chápeme jako míru reálného zapojení do komunikace a interakce v rámci Evropy a jako míru osvojení kompetencí potřebných pro komunikaci a interakci v rámci Evropy. Jedná se vlastně o rozšíření sociálního pole o evropský rozměr. Europeizace byla pro empirický výzkum operacionalizována a měřena indexem europeizace . Index měří reálnou vazbu na evropskou realitu a subjektivní předpoklady ke komunikaci v evropském prostoru.

U řady hodnot platí silná závislost na míře europeizace. S růstem indexu europeizace roste preference "životního prostředí" před "ekonomickou prosperitou", preference "odpovědnosti i za jiné" před "odpovědností pouze za sebe", "kvality života" před "materiálními hodnotami", "bezpečnosti" před "volným prostorem k jednání", preference "sebezdokonalování" před "užíváním si", preference "duchovních a myšlenkových podnětů" před "smyslovými prožitky", preference "myšlenek a idejí" před "majetkem", preference "rozvoje osobnosti" před "ekonomickými a sociálními jistotami", preference "mezilidských vztahů před kariérou", preference "individuálních duchovních aktivit" před "formalizovanými rituály". S růstem míry europeizace roste odklon skupin od hodnotového vývoje české společnosti v devadesátých letech směrem k "Inglehártovým" postmateriálním hodnotám.

K nejdůležitějším procesům informatizace společnosti patří komputerizace, implementace nových informačních a komunikačních technologií do společnosti. Indikátorem procesu komputerizace české společnosti je index komputerizace . Pomocí tohoto indexu se pokoušíme zjistit vazbu mezi hodnotovým systémem a komputerizací. Ukazuje se, že skupina s nejvyšším IC je hodnotově nejvyhraněnější. Hodnotový profil nositelů komputerizace určuje především skupina hodnot, jejichž význam od skupiny 1 do skupiny 5 roste a vrcholí ve skupině 5. Jedná se o hodnoty "zajímavá práce", "vzdělání", "úspěšnost v zaměstnání", "majetek", "společenská prestiž", "soukromé podnikání" a "rozvoj vlastní osobnosti". Druhý trs hodnot představuje "láska" a "přátelství". S růstem komputerizace roste preference volného prostoru k jednání na úkor bezpečnosti a příklon k řízení ekonomiky tržními mechanizmy. Skupina s nejvyšším IC (5) nejvýrazněji preferuje kariéru před mezilidskými vztahy. Tato skupina má také, možná poněkud překvapivě, nejvstřícnější přístup k drogám. Opačnou závislostí přispívají k charakteristice hodnotového profilu nositelů komputerizace dvě hodnoty. S růstem indexu komputerizace klesá význam hodnot "být užitečný druhým lidem" a "Bůh".

Sociabilita spojená s komputerizací a se skupinou jejích hlavních nositelů se již v hlavních obrysech vynořuje. Společenské sebepotvrzení nachází jedinec s nejvyšším IC v zaměstnání, a kariéra proto nabývá na významu. Naopak klesá význam mezilidských vztahů jako zdroje společenské satisfakce a navíc postupně dochází k jejich virtualizaci a digitalizaci. S komputerizací postupuje také proces sekularizace a despiritualizace. Hodnotový profil skupiny 5 podle IC (index computerizace) představuje úspěšnou hodnotovou adaptaci na současnou společnost. Jedná se o kvalifikovanou výkonnost, která je základem společenského statusu a majetku. Ty hodnoty, které nejsou vůči této orientaci funkční, jsou potlačovány.

Nejlepší postoj mají mladí Češi ke své vlastní národnosti. V průběhu devadesátých let se dokonce postoj Čechů ke své vlastní národnosti zlepšil. Na druhém místě jsou Slováci, k nimž mají Češi z ostatních národností nejlepší vztah. V průběhu devadesátých let od rozdělení Československa se postoj Čechů ke Slovákům výrazně zlepšil, zatímco ke všem ostatním národnostem, především k Američanům a k Němcům, se postoj Čechů zhoršil. Specifickou skupinou jsou v České republice Romové. Výzkum ukázal, že česká populace své postoje k jiným skupinám (cizinci, Romové, Židé, náboženské skupiny) utváří především na základě jejich specifik v hodnotové orientaci a v životním stylu a ne na podkladě rasové či etnické odlišnosti. Mimořádně zajímavým a významným poznatkem je zjištění, že u mládeže došlo k poměrně výraznému, kvantitativně vyjádřenému zlepšení postoje k Romům v době, kdy došlo ke zhoršení postojů ke všem sledovaným národnostem (Němci, Američané, Rusové).

Nejsilnější pozici mezi hnutími mládeže mají anarchisté. Postoj k anarchistům je silně ovlivněn generačně. Nejpozitivnější vztah k anarchistům má nejmladší věková skupina. V této skupině anarchisté nevadí 32% mladých lidí, 9% jedinců anarchistům fandí a 2% se hlásí k členství. Hnutí skinheads je ze sledovaných hnutí českou populací nejvíce odmítáno. I u tohoto hnutí se zvyšují antipatie s věkem. Avšak i jedinců z nejmladší věkové skupiny se hnutí skinheads nelíbí 75%. Pozice hnutí skinheads se ve společnosti za deset let výrazně zhoršila.

U mládeže ve věku 15 - 18 let je v porovnání se všemi náboženstvími nejsilněji zakotven vztah k římskokatolické církvi, avšak ve srovnání s věkovými skupinami celé zbývající populace je pozice katolické církve u této skupiny mládeže nejslabší. Na dalších místech za katolickou církví je u mládeže ve věkové skupině 15 - 18 let jóga, new age a buddhismus.

Po konjunkturálním boomu náboženských otázek z počátku devadesátých let se vztah mladé generace ke všem náboženstvím trvale zhoršuje. Jeden z hlavních vývojových trendů polistopadového vývoje české společnosti je vývoj od homogenity k heterogenitě, k diverzifikaci společnosti podle různých kritérií. To platí i o vývoji v oblasti náboženského a duchovního života. Majoritní společnost ustupuje od formálního přihlašování se k církvi. V tomto směru jde vývoj k masivní sekularizaci společnosti. Nositelem tohoto trendu je mladá generace. Avšak protikladně k tomuto většinovému pohybu se vyhraňují minoritní duchovně orientované skupiny mládeže. Takové skupiny mládeže existují v rámci křesťanství i v rámci římskokatolické církve, ale možná je dokonce typická pro dnešní dobu tzv. nová spiritualita, která se inspiruje buddhismem a dalšími východními duchovními směry.

V opakovaném výzkumu byly po deseti letech zkoumány postoje k marxizmu, socializmu, konzervatizmu a liberalizmu. Celkově v populaci a i ve všech věkových skupinách jsou ze všech čtyř sledovaných směrů nejhorší postoje k marxizmu. U celé mladé generace se ve vztahu ke všem společensko-ideovým směrům zhoršily postoje, a to vzhledem k relativně krátké době poměrně výrazně. Mládež se stále méně považuje za stoupence některého společensko-ideového směru. Potvrzují se tak globální civilizační trendy, že mládež a do budoucna tudíž i celek světové populace se stále více obejde bez ideového zakotvení.

Na konci roku 1992 nejvíce mladých lidí (29 %) považovalo za nejvýznamnější událost českého státu nebo české historie listopadový převrat. Na druhém místě (18%) je vznik Československa v roce 1918. Následuje na třetím místě (13%) doba Karla IV. a na čtvrtém místě (9%) husitství. Již v roce 1992 bylo Pražské jaro významné pouze pro 2,5% mladých lidí. Výzkum v roce 2001názory mladé generace na českou historii potvrdil.

Za nejvýznamnější osobnosti české historie považuje mladá generace Karla IV. a T.G.Masaryka. V opakovaném výzkumu po osmi letech dokonce se jejich pozice dokonce posílila. S výrazným odstupem, s méně než 10%, následuje trojice V.Havel, J.Hus a J.A.Komenský. Zamyslíme-li se nad tím, co obě postavy reprezentují, vidíme, že jejich charakteristiky odpovídají současným potřebám a úkolům české společnosti. Obě osobnosti jsou nositeli spojení světovosti s češstvím.

V roce 1992 vyjadřovali mladí lidé svá očekávání spojená s budoucím vývojem v České republice po rozdělení Československa. Odpovědi zopakovaného výzkumu z roku 2001 jsou spojené s pohledem do minulosti, s hodnocením dosavadního osmiletého vývoje české společnosti. Konfrontace očekávání z roku 1992 s hodnocením z roku 2001 dopadlo převážně pozitivně. Česká mládež i celek populace vnímá současnost jako lepší než byla její očekávání v roce 1992. Výjimkou je kulturní vývoj, který je vnímán jako ochuzený o slovenskou kulturu.

Česká společnost vcelku, tedy i mladá generace, odmítají tezi, že české vlastenectví je již překonané, a také tezi, že národ v integrující se Evropě ztrácí význam. Tento názor dokonce mladá generace zastává shodně se staršími generacemi. Nejvyhraněnější je mladá generace v názoru, že každý národ, jeho kultura a historie představují vysokou hodnotu, kterou je třeba chránit a rozvíjet. Pro Čechy žít uvnitř národní kultury a českého národa představuje vysokou hodnotu.

Nejpříznivější postoj ke vstupu do Evropské unie je ve věkové skupině 24 - 30 let. K nižším i vyšším věkovým skupinám se snižuje zájem o vstup do Evropské unie. Celkově mladá generace 15 - 30 let je výraznějším stoupencem vstupu do EU, než střední a starší generace.

U českých občanů existuje přímá závislost mezi hodnotou české státnosti na jedné straně a vstupem do EU a hodnotou evropanství na straně druhé. V české populaci je ve větší míře rozšířená znalost tří světových jazyků: angličtiny, němčiny a ruštiny. Znalost francouzštiny, španělštiny a dalších jazyků se ukázala jako okrajová. Česká populace je dominantní znalostí jazyka generačně "rozlomena". U populace ve věku do 45 let je dominantním jazykem angličtina, v populaci nad 45 let byla v roce 2000 dominantním jazykem ruština, nyní se dělí o pozici druhého jazyka ruština s němčinou. V průběhu devadesátých let se snižovala kvalita trávení volného času mládeže. Koncem devadesátých let došlo ke změně v podobě vyhraňování trávení volného času. U řady aktivit se zvyšovaly jejich frekvence. Toto vyhraňování činností ve volném čase je výrazem určitého obratu ve vývoji společnosti. Ve společnosti probíhá řada diferenciačních procesů, které ve svém celkovém působení vedou od nivelizované a homogenní společnosti osmdesátých let ke společnosti diverzifikované především majetkově, ale i sociokulturně. Důsledkem je jakési "rozlomení" mladé generace. Mezi jejími částmi se vytváří propast, která má i podobu kvality trávení volného času. Proto v posledních letech vzrůstá frekvence aktivit, které mají vysokou sociokulturní hodnotu, ale na druhou stranu i aktivit nízké kvality. Oba tyto trendy se víceméně týkají jiných částí mladé generace.

K pozitivním změnám patří růst času věnovaného studiu, častější jsou návštěvy divadla či výstav a galerií a také vlastní umělecké aktivity. K největšímu nárůstu došlo u využívání osobního počítače mládeží. Práce s počítačem je aktivita, jejíž nárůst nejvýrazněji charakterizuje změny v trávení volného času mládeže. Narůstají také frekvence spíše negativních aktivit jako jsou nicnedělání, návštěva restaurací a využívání hracích automatů.

Současná mládež je do značné míry individualizovaná a individualistická. Její společenská participace je nízká v celém spektru forem umožňujících participaci. Zájem mládeže směřuje spíše do oblasti ekonomické participace.

V celku společnosti, ale především ve skupině mládeže ve věku do 23 let, se výrazně zvýšila tolerance k drogám. Ve věkových skupinách mělo v roce 2000 zkušenost s drogou následující procento dané věkové skupiny: skupina 15 - 18 let 42%, skupina 19 - 23 let 48% a skupina 24 - 30 let 37% mladých lidí. V roce 2002, tedy za necelé dva roky, mělo s drogou zkušenost již 48% mladých lidí z věkové skupiny 15 -18 let.

Již v nejmladší skupině mládeže alkohol konzumuje více než polovina jedinců a v dalších věkových skupinách se podíl konzumujících pohybuje kolem 90%. Období mezi rokem 2000 a 2002 je obdobím dalšího nárůstu konzumace alkoholu mládeží. Rok 2002 je za období sledované stejnou metodikou vrcholem konzumace alkoholu mládeží. Ve skupině 15 - 18 let kouří čtvrtina populace, ve skupině 24 - 30 let již kouří každý třetí mladý člověk.

V roce 2000 jsme poprvé zaznamenali pokles sledování televize a ve výzkumu z roku 2002 se tento trend potvrdil. Televizi nejvíce sledují jedinci bez maturity a nejméně lidé s vysokoškolským vzděláním. V souladu s již popsaným trendem se však stejná závislost uplatňuje od roku 2000 na celkové nižší úrovni sledovanosti. K poklesu sledovanosti dochází na celé vzdělanostní škále.

K výraznému poklesu došlo u času věnovaného beletrii, četbě novin a četbě odborné literatury. K radikálnímu nárůstu došlo od roku 1997 u času stráveného s internetem. Jedná se zhruba o pětinásobný nárůst. Tento nárůst však není rovnoměrný na celé vzdělanostní škále. Jedná se především o skupinu s vysokoškolským vzděláním a o studenty. U lidí bez maturity k nárůstu téměř nedošlo. Zatímco v roce 1997 byl rozdíl mezi vysokoškolsky vzdělanými a vyučenými poměrně malý, v roce 2000 je již propastný.

Nejoblíbenějším televizním pořadem jsou české filmy. Na dalších místech jsou zpravodajské, populárně vědecké, publicistické, sportovní a zábavné pořady. Tradiční je již malá oblíbenost akčních a amerických filmů. Mládež se dlouhodobě staví poměrně kriticky k zahraničním seriálům, které patří k jejím nejméně oblíbeným pořadům. U diváků převládá názor, že v různé míře, podle jednotlivých televizních stanic, jsou v pořadech příliš zastoupeny americké pořady a nedostatečně pořady české a evropské.

V rozhlasovém vysílání se stal proměňujícím faktorem fenomén soukromého rozhlasu a jeho zpětný vliv na veřejnoprávní rozhlas. Tento vliv probíhá především ve směru bulvarizace a komercionalizace veřejnoprávního rozhlasu. Poslech rozhlasu jako hlavní činnost poklesl na minimum. To, co bylo vždy výrazné - poslech rozhlasu jako kulisa při jiné činnosti - se pomalu stává téměř bezvýhradné.

Téměř polovina populace nepřečte za měsíc ani jednu knihu. Zájem českého čtenáře je z hlediska národních literatur vymezen poměrně úzce. Nejvíce je čtena anglo-americká literatura, dokonce je čtena častěji než literatura česká, která je na druhém místě. Souhrn čtenářů české a anglo-americké literatury tvoří okolo 60% a na všechny ostatní literatury zbývá pouhých 10% čtenářů. Drtivá většina přečtených knih patří do současné literatury, to je podle naší kategorizace období mezi počátkem sedmdesátých let a počátkem nového tisíciletí. Do časového období do konce 18. století, to je do starověké, středověké, renesanční a romantické literatury patří pouze 1- 2% procenta knih. Za devět let, od roku 1992 do roku 2001, výrazně vzrostl počet lidí, kteří za měsíc nepřečtou ani jednu knihu, a to ve všech věkových skupinách s výjimkou mládeže ve věku 15 - 18 let.

Zřejmě nejpodstatnějším atributem současné mládeže ve srovnání s dřívějšími generacemi je její spojení s novými informačními a komunikačními technologiemi. V roce 2002 z mládeže ve věku 15 - 30 let vlastnilo PC 38% jedinců a dalších 35% mohlo PC používat. Celkem tedy 73% mládeže mělo osobní počítač k dispozici. V roce 1995 mělo ve věkových skupinách přístup k internetu 4 - 16% mladých lidí a v roce 2002 to je ve věkové skupině 15-18 let 80%. Přístup na internet je závislý na socioprofesní pozici. Radikálně se odlišují dělníci, z nichž přístup na internet nemělo 69%, tedy více než dvě třetiny, a naopak největší přístup měla inteligence - 95%.

V letech 2000 - 2002 došlo u mládeže k masovému začlenění elektronické pošty do životního stylu. Komunikace elektronickou poštou v roce 2002 využívalo ve věkové skupině mládeže v rámci České republiky přes 60% jedinců, v rámci Evropy komunikovalo téměř 30% české mládeže daného věku a v rámci USA téměř 20% členů dané věkové skupiny.

V nejmladší věkové skupině hlavní životní problém nejčastěji souvisí se studiem. Tento typ problému uvádí 37% jedinců nejmladší věkové skupiny. Mladí lidé ve věku 19 - 23 let mají především finanční problémy (20%) a na druhém místě jsou studijní problémy(12%). Ve skupině 24 - 30 let má finanční problém 25% respondentů a jedná se opět o problém největšího množství mladých lidí daného věku. Do popředí se dostávají také pracovní problémy (10%). Bytový problém je nejnaléhavější ve věkové skupině 24 - 30 let (7%).

Nejčastěji uváděným cílem (61%) nejmladší věkové skupiny je vzdělání a získání kvalifikace. 9% jedinců z této věkové skupiny spojuje svůj životní cíl se zaměstnáním - zaměstnání, práce (zajímavá práce, seberealizace). U starší věkové skupiny 19-23 je na prvním místě stále vzdělání a kvalifikace, ale uvádí je již jen 25% respondentů. Na druhém místě je zaměstnání, tento cíl má 15% respondentů. Třikrát více respondentů (12%) než u předchozí věkové skupiny vidí svůj životní cíl v partnerovi, manželství, rodině, dětech. Nejčastěji uváděným cílem (27%) věkové skupiny 24-30 je partner, rodina, manželství.

Podle názoru mladých lidí nejvýznamnějšími znaky stigmatizujícími chudobu je nedostatek jídla a nemožnost poskytnout vzdělání sobě a svým dětem. Od roku 1992 se zvýšil význam počítače a v roce 2001 pro třetinu mladých lidí je nemožnost vlastnit počítač příznakem chudoby. Za devět let se u mladé generace posunulo vnímání chudoby a atributů, které jí vytvářejí, směrem ke zreálnění a ke skromnosti.

Sociální problém, který se dotýká především mládeže, je problém s bydlením. Z celku mladé generace má s bydlením problém 24%. V zaměstnání jsou mladí lidé převážně nespokojení. Zhruba dvě třetiny mladých lidí je nespokojeno s finančním ohodnocením a s kvalitou řízení. Vyhraněnou spokojenost s úrovní řízení vyslovilo pouhých 9% mladých lidí. 40% mladých lidí má obavy o své budoucí pracovní uplatnění a ještě větší část mládeže (48%) má z obavy nezaměstnanosti.

Mládež víceméně počítá s dojížděním za zaměstnáním. 27% mladých buď dojíždělo či dojíždí za prací a 43% je ochotno dojíždět. Pouze v kritické situaci, v pracovní nouzi je ochotno dojíždět 23% a jen 7% mladých lidí dojíždění za prací zcela odmítá. V zahraničí nemá zájem pracovat 47% mládeže, stejný podíl zájem má a 6% mladých lidí již v zahraničí pracovalo či v současnosti pracuje.

Současnou mládež významným způsobem charakterizují proměny jejího životního pole a jeho jednotlivých částí. Nejradikálněji sociální pole mládeže proměňují média, včetně nových informačních a komunikačních technologií. Životní pole člověka, především v mentální a sociální složce, se proměňuje prostřednictvím jeho medializace a digitalizace. Tato změna znamená největší rozdíl oproti předcházejícím generacím mládeže. Průnik médií do životního pole a do životního stylu mládeže je tak výrazný, že lze hovořit o nové generaci mládeže jako o "mediální mládeži". To dokládají údaje o objemu času, které mládež tráví před monitorem počítače nebo obrazovkou televize. Médiím mládež týdně věnuje 37 hodin, což je 34% z objemu času za týden, v kterém nespí. Dalším dokladem je dynamika vybavování technickými či materiálními podmínkami k daným činnostem. V roce 1994 vlastnilo ve věkové skupině 15 - 18 let o 14 % více jedinců knihovnu než PC a v roce 2002 bylo vlastníků PC o 12% více než vlastníků knihovny. Za 8 let klesl počet vlastníků knihovny o třetinu.

Komputerizace společnosti a postupné šíření počítačové gramotnosti společností napříč generacemi dává vznik informační společnosti. Nepochybně progresivní trend komputerizace společnosti má však i své neplánované důsledky. Člověk se ad absurdum stává přídavným zařízením počítače, s důsledky pro jeho myšlení, cítění a prožívání.

Již dnes, po pouhých několika letech pronikání informačních technologií do společnosti, jsou pozorovatelné některé nové fenomény a procesy. Část mladé generace se ocitá za digitální přehradou a je odsouzena k marginálnímu postavení ve společnosti. Avšak na druhé straně za digitální přehradou zaznamenáváme náznaky nového trendu spojeného s další diferenciací populace. Tento trend je spojen s dichotomicky postaveným fenoménem "virtuální-mediální" na jedné straně a "vitální" na straně druhé. Pochopení nových fenoménů a trendů spojených s informačními technologiemi v jejich syntéze umožňuje kategorie kyberprostoru a kyberkultury. Tyto kategorie se stávají do budoucna klíčové pro chápání mladé generace. Za jeden ze znaků civilizačního vývoje můžeme považovat rozpínání životního pole ve všech jeho složkách, tedy rozpínání sociálního, mentálního i biologického pole. Proměna životního pole probíhá i změnou podílu jeho jednotlivých složek, jeho restrukturalizací. Dochází ke zhoršování kvality biologického pole a k poklesu jeho významu. Také pokles vitálního ve prospěch virtuálního a digitalizace životního pole znamená redukování a vytěsňování biologické složky z životního pole.

Rozpínání životního pole je výsledkem energetické, hmotné a informační interakce, mentálního a sociálního přesahu za hranice tradičního bytí. Životní pole je vybalancované se základnou i nadstavbou subjektu. Rozšiřování je proto důsledkem změn ve společnosti a v osobnosti jedince. Rozpínání má na jedné straně své technologické příčiny, na druhé straně jde o změny v sociabilitě, včetně mravní a spirituální složky dané společnosti. Možnosti rozšiřování sociálního pole jsou do značné míry v jeho digitalizaci. S jeho digitalizací je spojen další fenomén, a sice globalizace a europeizace sociálního pole. Sociální pole českého -a nepochybně nejen českého člověka - se rozšiřuje a získává další rozměry - evropský a globální. Vedle reálného rozšiřování jde v první linii o virtuální evropský a globální prostor.

Valid XHTML 1.0!
webdesign&scripts by Scorpi 2001